English Pусский

Světci

Hrad Karlštejn je bezesporu unikátním dílem vzdělanosti a velkorysosti císaře Karla IV., který pozvedl Království české do výšin Říše římské.
Ústředním posvátným prostorem hradu je kaple sv. Kříže s unikátní výzdobou interiéru v podobě deskových obrazů od Karlova předního dvorního malíře Mistra Theodorika.
Nově vzniklá porcelánová kolekce šálků s podšálky nemá být kopií historických tvarů, nýbrž svou tvarovostí má být současná, prostá. Šálky a podšálky pojednané zlatými dekory s obrazy Mistra Theodorika jsou tak dotekem unikátního gotického odkazu, projekcí historických hodnot do současnosti.
Jednotlivé šálky s podšálky jsou tak upomínkou na kapli sv. Kříže s portréty Sv. Jana Evangelisty, Sv. Lukáše Evangelisty, Sv. Matouše Evangelisty, Sv. Marka Evangelisty, Sv. Karla Velikého a Sv. Ludvíka.
S úctou k našim předkům.
Miroslav Páral

Kaple sv. Kříže na Karlštejně a obrazy Mistra Theodorika

„Po celém šírém světě není hradu a kaple tak vzácného díla, a právem, neboť v ní přechovával císařské insignie a poklad celého království.“
Beneš Krabice z Weitmile
Kronika kostela pražského

Ideově nejzávažnějším a umělecky nejhodnotnějším sakrálním prostorem na Karlštejně je kaple Ostatků utrpení Páně, nacházející se v druhém patře velké věže. Její význam byl také dán skutečností, že do ní směli vstoupit pouze nejvznešenější osoby dvora a mši zde mohl sloužit pouze biskup s právem pontifikálií. Dle dobové kroniky Beneše Krabice z Weitmile byla kaple vysvěcena v neděli po svátku Očisťování, tedy 9. února 1365, a sloužit měla jako schrána říšských a českých relikvií a korunovačních insignií.

Předstupňů pro takovouto kapli není v evropském prostředí mnoho. Při své návštěvě Říma Karel IV. navštívil s velkou pravděpodobností soukromou papežskou kapli zv. Sancta sanctorum v Lateránském paláci či mozaikami nádherně vyzdobenou kapli sv. Zenona (kol. 820) v bazilice S. Prassede, v níž je ukazován sloup, u nějž byl přivázán Kristus při bičování. Víme o tom, že v Paříži Karel obdivoval Sainte-Chapelle, postavenou jako kaple relikviářová pro Kristovu trnovou korunu a další pašijové relikvie. Relikviářovou kapli byzantských císařů obloženou mramorem a drahými kameny viděl osobně v roce 1204 Francouz Robert de Clari, Karel IV. ji proto mohl znát z doslechu.

Schodiště kaple sv. Kříže je ozdobeno nástěnnými malbami s tematikou svatováclavské a svatoludmilské legendy a „přemyslovským“ rodokmenem Lucemburků. Cykly se rozvíjejí v protisměru, cyklus svatováclavský zdola nahoru, svatoludmilský shora dolů. Na klenbě schodiště spatřujeme budoucí anděly, což vzbuzuje dojem, že schodiště symbolizuje žebřík Jákobův (scala Jacobi, scala coeli). Idea ozdobit schodiště svatováclavským a svatoludmilským cyklem vzešla zřejmě od samotného Karla IV., neboť po matce pocházel z „rodiny sv. Václava“.

Podestu před vstupem do kaple zdobí nástěnné malby s Veraikonem a s Karlem IV. ukládajícím ostatek do oltáře za přítomnosti třech biskupů a třech žen s korunami na hlavách. Dnes jsou zde jen kopie, a tak jsme o původní podobě zpraveni pouze z transferů a pauz. Veraikon symbolicky chrání vstup do kaple sv. Kříže, ostatně setkáváme se s ním v podobné pozici na Zlaté bráně katedrály sv. Víta. Obdélný prostor kaple sv. Kříže je rozdělen na dvě části mříží s obloukem, na němž bylo zavěšeno 12 drahých kamenů. Sporé osvětlení prostoru obstarávala trojice oken s výplněmi křemičitých valounků zasazených do skla. Výzdoba stěn byla komponována ve třech pásmech. Ve spodním pásmu se nacházejí malby napodobující obložení mramorem, v druhém se setkáváme s malbou imitující dřevo, do níž byly zasazeny dřevěné křížky ze vzácného dřeva. Sféru „pozemskou“ od sféry „nebeské“ odděluje pás tvořený stovkami vertikálně směřujících hrotů, na nárožích okenních výklenků jsou hroty umístěny horizontálně. Hroty nesloužily jako bodce pro svíčky, jak se v literatuře často uvádí, ale měly symbolickou funkci jako aluze na Kristovu trnovou korunu.

Klenba kaple je opatřena zlatými hvězdami (včetně slunce a měsíce) krytými skleněnými puklicemi. Okenní výklenky zdobí nástěnné malby, k nimž se svojí ikonografií váží deskové obrazy zde umístěné. Levý okenní výklenek zdobí nástěnné malby s Klaněním čtyřiadvaceti apokalyptických starců se Zjevením apokalyptického Boha. Malba s námětem Klanění čtyřiadvaceti apokalyptických starců, vyznačující se lokální barevností, je spojována s Mikulášem Wurmserem ze Štrasburku. Oproti tomu malba se Zjevením apokalyptického Boha je již malována technikou en grisaille a spojována je s osobností Mistra Theodorika. V levém okenním výklenku byl zobrazen druhý příchod Krista, v protilehlém pak první příchod Spasitele, reprezentovaný tématy Zvěstování, Navštívení, Klanění tří králů s kryptoportrétem Karla IV. Třetí výklenek zdobí těžce poškozené nástěnné malby Mistra Theodorika s námětem Hostiny v domě Šimonově, vzkříšení Lazara a Noli me tangere. Vzhledem k námětům lze předpokládat, že se na formulování ikonografie podílel arcibiskup Arnošt z Pardubic, jenž byl velkým ctitelem sv. Máří Magdalény. Autorem maleb provedených v obou okenních výklencích technikou en grisaille je s velkou pravděpodobností Mistr Theodorik. Malby se vyznačují smyslem pro monumentalitu a plastičnost, tvary jsou budovány barvou.

Stěny kaple zdobí 129 (původně 130, jeden obraz se ztratil) deskových obrazů Mistra Theodorika a dalších mistrů, ať už z Theodorikovy dílny či těch, které jako členy pražského malířské bratrstva sv. Lukáše přizval ke spolupráci Mistr Theodorik. Obrazy představují proroky, světce, světice a anděly seskupené do hierarchií nebeského vojska Kristova či církve vítězné (Ecclesia triumphans). Je nepochybné, že musel existovat podrobný koncept rozvržení obrazů, neboť existuje vzájemná složitá komunikace mezi zobrazenými světci. Ve většině obrazů byly umístěny relikvie, takže světec byl v obraze přítomen symbolicky i skutečně.

Zásadní podíl na výzdobě kaple sv. Kříže měl Mistr Theodorik, jehož osobnost je zmíněna v několika pramenech. Připomenut je jako „primus magister“ v zápisu v knize pražského malířského bratrstva. V Soudní knize města Hradčan je Theodorik k roku 1359 zapsán jako majitel domu. Oslavná zmínka o Theodorikovi od samotného císaře je v listině na svobodný dvorec v Mořině z roku 1367.

Pozoruhodná je technologická stránka Theodorikových děl. Poměrně slabé desky, sestávající ze 3 – 4 prken, jsou zhotoveny z bukového dřeva, proti posunutí jsou občas zajištěny kolíčky. Spoje jsou přelepeny pásy z hustého lněného plátna. Deska je vložena do bukového rámu, v rozích spojeného na pokos. Ve spodní liště rámu bývá vyhlouben otvor pro relikvii. Plochu desky pokrývá dvojvrstevný podklad (grund, gesso). Přímo na dřevě leží šedá křemičitá vrstva s bílkovinným a škrobovým pojidlem s příměsí žlutých a červených okrů. Druhá vrstva je klihokřídová. Na rámech obě vrstvy chybí. Na zbroušené vrstvě byla provedena přípravná černá štětcová kresba, jež byla po dokončení překryta vrstvičkou olovnaté běloby pojené olejem nebo olejovou temperou. Tato vrstva se objevuje v Itálii jenom tam, kde má optickou funkci – tvoří odrazovou plochu, na sever od Alp je běžnější. Západní provenience je také růžový podklad pod inkarnáty, v Itálii byl po celé 14. století užíván podklad zelený. Silná štětcová podkresba je spíše západoevropské provenience, neboť italští malíři pracovali s jemnou tenkou linií. Restaurátory, technology a historiky umění bývá diskutován problém, zda bylo nejprve provedeno vyzlacení pozadí plátkovým zlatem a druhotně pak raženým zlaceným štukem, nebo pozadí bylo rovnou provedeno v raženém zlaceném štuku. Některé svatozáře byly pobity zlatým plechem, jak prozrazují stopy po dřevěných hřebících odhalené při průzkumech obrazů. Apoštolové v rukách drželi zlatnicky provedené zlaté křížky, přibité k podkladu. Aplikacemi byly tehdy pokryty i atributy světců. Důkazem o hledání možností, jakým způsobem provést zlacené pozadí, jsou přibité cínové aplikace na obraze apoštola Šimona, které se zřejmě pro svoji pracnost ukázaly jako slepá ulička. Západní orientaci dokládá převaha olejového pojidla. Plochy s drapérií byly na některých obrazech pokryty šablonovou malbou a lepenými aplikacemi. Theodorikovskou malbu deskovou i nástěnnou charakterizuje smysl pro monumentalitu forem; polopostavy světců na deskách v kapli sv. Kříže na Karlštejně zcela vyplňují obrazovou plochu, mnohdy malba přechází na rám a vytváří dojem dokonalé iluze. Nadvlády se ujímá barva, s pomocí světla jemně modelující mohutné tělesné tvary. Typické jsou také naturalisticky provedené ruce s tlustými prsty a výraznou žilnatinou i veliké baňaté nosy. Účinek zvyšuje abstraktní pozadí obrazů s raženým plastickým dekorem, jenž se ve větší míře objevuje ve frankovlámské oblasti.

Velmi diskutovaná je otázka charakteru a původu výtvarného stylu Mistra Theodorika. Názory oscilují mezi Itálií, Porýním a Francií.

Jedno je však nepochybné. Obrazy Mistra Theodorika a jeho spolupracovníků patří mezi nejvýznamnější díla světového umění.



Theodorikovy obrazy zdobící kolekci šálků s podšálky

Obrazy evangelistů sv. Matouše, sv. Marka, sv. Lukáše, stejně jako obrazy sv. Karla Velikého a sv. Ludvíka jsou považovány za díla samotného mistra Theodorika.

Zobrazení evangelistů byla umístěna na oltářní stěně Kaple sv. Kříže, kde jsou obrazy Kristových příbuzných a současníků. Všichni evangelisté drželi původně zlaté křížky, odstraněné zřejmě v průběhu husitských válek. Někteří badatelé spatřují v podobě evangelisty Lukáše kryptoportrét Mistra Theodorika, neboť byl představeným malířského bratrstva sv. Lukáše, jenž je patronem malířů.

Obrazy Karla Velikého a sv. Ludvíka jsou součástí „galerie“ svatých králů, kteří reprezentují jednotlivé evropské monarchie. Sv. Karel Veliký (747/48-814) je patronem císařů Svaté říše římské a je přirozené, že jeho velkým ctitelem byl Karel IV., jenž pro chrámový poklad v Cáchách nechal pořídit relikviářovou bustu Karla Velikého, na které spočívá koruna římských králů a na Karlově v Praze dal postavit kostel zasvěcený Panně Marii a sv. Karlu Velikému, jenž svým půdorysem připomíná cášský oktogón, v němž je Karel Veliký pohřben a v jehož interiéru byli Karel IV. i jeho syn Václav IV. korunováni na římské krále. Sv. Ludvík (1214-1270) je patronem francouzské monarchie, jak o tom svědčí celá řada panovníků nesoucích jeho jméno. Karl IV. za svého pobytu ve Francii obdivoval pařížskou Sainte Chapelle, kterou Ludvík nechal vybudovat jako relikviářovou schránu pro Kristovu trnovou korunu, kterou koupil od byzantského císaře. Karel IV. sám obdržel dva trny z této koruny a uložil je v tzv. kříži království Českého. Sv. Ludvík také poručil uložit ostatky francouzských králů pohřbené v jiných chrámech v opatství St. Denis. Touto myšlenkou královského pohřebiště se inspiroval Karel IV., když budoval v katedrále sv. Víta panteon svých přemyslovských předků.
prof. Jan Royt